Proč vlastně jíme?

Abychom byli syti? Abychom nasytili svoje smysly? Nebo snad abychom neumřeli hlady? Málo kdo. A ještě méně lidí jí aby bylo zdrávo. Dnešní, převážně západní společnost bere jídlo jako jako smyslový požitek, který stojí hned za sexem, popřípadě na prvním místě. Mnoho lidí (západu) konzumuje obří porce aby zahnali nudu – rozuměj zkrátili si čas. Zatímco velká část populace obzvláště ve východních rozvojových zemích a Africe hladoví a dnes a denně umírá mnoho lidí na podvýživu. V dnešní době rozkvětu rychlých občerstvení a plných regálů v super hypermarketech si uvědomuje poslání stravy jen nepatrné procento z nás.

Jím abych neměl hlad, řekne průměrný člověk a přitom pocit hladu nepoznal vetšinou ani z dálky. Řeknete si, ale ano zrovna včera mi kručelo v břiše natolik hlasitě, že to přehlušilo má vlastní slova když jsem rozprávěl se známou. No a právě zde se rozvírá úhel pohledu na to co je hlad, a co je chuť – pouhý pocit že mám hlad, neboli chuť naplnit prázdný žaludek. To protože už strávil tu hromadu čehosi, co leželo v mém žaludku dobrý den a nyní hlásí že je konečně prázdný. Toť kručení, které si většina uložila do podvědomí jako potřebu jíst. Rychle nebo hrozí že umřu hladem! Stejně tak je naše tělo naučeno přijímat stravu ve stále stejnou hodinu a ne podle toho zdali má opravdu potřebu výživy. Ráno pozdě po probdělé noci se probudíte a už instinktivně\ pudově\ podvědomě hned po cestě do koupelny či na toaletu otvíráte lednici. Že ne? Tak to buď neradi snídáte, nebo jste o jídle přemýšleli ještě než jste vstali z postele.

A oběd? Je pravé poledne mozek začne vysílat signály (hypotalamus začne s vyměšováním patřičných hormonů). Už je čas! Něco do břicha by to chtělo.. A najednou si řeknete že práce počká, vlastně cokoliv počká. Je čas oběda, teď je 12-00 a to se jí. Nerozhodujeme se podle toho co cítíme uvnitř, rozhodneme se podle toho co je kolem nás. ,,Jestli si ještě přidám tak na mě budou všichni koukat jako na nějakého nenasytu. Stop, nejez tolik tady jsi na návštěvě.´´

No a večeře je kapitola sama pro sebe. Hlavně je třeba se řádně nacpat protože noc je přeci dlouhá a zítra budu mít až oběd. A tak po vydatné večeři upadáte spokojení a ,,naplnění´´ k televizi a zničeho nic v čase reklamy začne hlásek kdesi uvnitř vás: ,,Aspoň kostičku čokolády jako takové sladké zakončení dne,´´ nebo ,, Ještě tam jsou ty česnekové brambůrky co jsi si na zkoušku koupil.´´ Náhle se probíráte z televizní hypnózy a lup, tradá z kostičky čokolády je tabulka, z mističky celé rodinné balení chipsů a v horším případě je jedno následováno druhým. Ale co, přeci jste na to měli chuť.

Hlad. Nohy se vám podlamují v kolenech a nemáte sílu ani chuť udělat rychlejší pohyb, natož se rozeběhnout. Břich vnímáte jako nafouklý balón, který je přesto prázdný. Při vzpomínce na sousto – nyní je jedno jakou chuť a složení bude mít, vyšle mozek signál a vaše smysly zbystří. A kde se vzal, tu se vzal je to tu, talíř plný vařených fazolí(varianta pro milovníka steaků) nebo pečená ryba(varianta pro vegetariána). Fůůůj fazole já né. Ale pudy plní svoji funkci a tak třeba i za představy kuřecích stehýnek na rozmarýnu, ládujete do sebe fazolky lžíci po lžíci až je talíř prázdný a váš žaludek aspoň trochu naplněný.

Totiž jen dobrý a zkušený kuchař dokáže upravit ingredience které nejsou zrovna ve vaší oblibě, aby vám zachutnaly, na talíři nezbylo ani sousto a v hlavě ani pomyšlení na tu odpornou fazolovito – kašovitou hmotu co vám nutili ve školní jídelně na prvním stupni. Ano a právě zde zastal funkci špičkového kuchaře mistr Hlad.

Smyslem jídla by nemělo být jen se nasytit (nažrat) či si pochutnat (pošmáknout). Je sice správné že jíte to, co vám chutná. Ale co to je, to co vám chutná? Nestali jste se objetí chuťové závislosti? Nebo nedokážete zvládnout vaše pudy, touhy, choutky i když víte, že vás panděro stahuje sebou pod stůl. Říkáte si: ,,Kdoví kdy budu mít opět příležitost ochutnat takový dezert.´´ Vzhled, přítomnost cukru a tuku, chuť – neodoláváte a zblajznete ho celý. Je to snad pozůstatek prapředků? Kteří při vidině tučné kořisti jedli dokud se nemohli odvalit, protože nevěděli kdy se jím podaří zase ulovit nějakého mamuta a do té doby budou hlady, nebo jen o bobulích a koříncích. A co když to tenkrát bylo trochu jinak a lidem stačilo k životu trocha vody a sluneční svit a jídlo brali jen jako zábavu kterou si mohli zpestřit život. A protože je člověk na Zemi aby se učil je ochutnávání přece také jistým druhem získávání zkušeností. A pak se cosi změnilo, snad došlo k velkému kataklyzma a Země již nebyla tak blízko Slunce a jeho paprsky již nepostačovaly k výživě, vzduch nebyl tak bohatý na kyslík a voda tak čistá aby zajistila výživu těl našich prapředků. A tak lidé začali sbírat a lovit a později se učili obdělávat půdu. A nebo byla tato schopnost přežití bez potravy skryta ve snaze odvést pozornost lidské rodiny od jejího skutečného poslání zde na planetě Zemi? Jez abys žil a ne žij abys jedl kázal lidem středověk. Pracuj abys měl co do úst říká se dnes.

Nestalo se jídlo něčím daleko větším, než čím původně bylo? – osvěžením či občerstvením na poutníkově cestě za smyslem života.

Ve středověku a ještě na počátku renesance bylo nahlíženo na obžérství a vegetariánství stejně jako na kacířství a mnohdy se trestalo hrdelními tresty. Jenže v dávných dobách temna si prostí lidé těchto choutek dopřát nemohli a lidé bohatí = lidé mocní těmto soudům unikali. A proto sloužilo označení kacíř jen jako záminka, jak se zbavit nepohodlných, mnohdy velmi citově či vědomostně vyspělých lidí. Také platilo kázat vodu pít víno. A ti kteří vydávali kruté rozsudky a pálili nebožáky na hranicích se sami oddávali honosným hostinám, které si ani mnozí dnešní debužírci, jelimánci a požitkáři nedovedou představit. Bylo to právě období renesance kdy nastal největší rozvoj lodních dopravních cest a přístavy všech větších měst se plnily všemožným proviantem, který odtud dále putoval do vnitrozemí kde v okolí sídel šlechty, měšťanů a mnohem později běžných lidí zdomácněl. A jako neměli obyčejní lidé tenkrát přístup k těmto surovinám, nemáme my lidé dneška zájem a chuť zkoumat původ a účinky rostlin,stromů, koření a pokrmů které se pro nás staly běžnými.

A proč by?

Hlavně že mě to nasytí